Duchovní obezita?

Nedávno jsem v televizi viděla pořad o obezitě.

To mě vedlo k zamyšlení, zda někdy křesťané netrpí taky obezitou - duchovní. Vždyť kde je příjem, musí být i výdej. To je princip, který snad nikdo nepopírá. Všimla jsem si, že některí lidičkové jsou neustále zaneprázdnění, protože musí na setkání tam či jinde... na přednášku té či oné duchovní kapacity, musí...

Čerpat pro duchovní život je důležité, jasně. Ale je to poznat taky na výdeji? Mám takový tušení že Ježíš nevyzdvihoval ty, co toho nejvíc stihnou, ale: "Měl jsem hlad a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem nemocný a ve vězení..." Dál už to asi většinou známe, kdo ne může si to přečíst Mt 25, 31-46.  

Jestliže čerpám, je to poznat taky na výdeji? Kde a jak? Můžu si říct, že v rodině, fajn, to je důležitý a moc. Ale někdy taky trochu výmluva. Mám tušení, že takhle to ani Ježíš nemínil. Všimnu si někdy, že potkám člověka, který něčím trpí? Je smutný, někdo se mu posmívá, je nemocný, po něčem hladoví a žízní - nemusí to být jen chleba a voda, ale i porozumění, zájem, čas.....  A možná nic neudělám, protože nemám čas. Nemám čas? Proč? Protože musím - nebo jen chci stihnout...

Když jedu v autě, jedu rychle a rychle se dostanu k cíli, ale okolí moc nevnímám. Když jdu pěšky, to je jiná, jdu pomaleji a vidím, slyším - přírodu, počasí, lidi kolem. Bylo by fajn někdy zpomalit, naslouchat, dívat se kolem sebe a ne jen proletět.

Možná jde kolem mě Ježíš, mohli bychom jej přehlédnout...    

Pane, dej nám oči, abychom tě viděli a uši abychom tě slyšeli.