POKLAD

Co pokladů a krásných věcí

jsi Bože stvořil – pro nás přeci.

Přírodu, slunce, den i noc,

všechno jsi dal nám na pomoc.

Abychom v světě nezbloudili,

dal jsi nám schopnosti a síly.

Dal jsi nám tělo, duši, svět

a k tomu na zemi pár let.

K hledání pravdy dáváš sílu,

i práci, k tomu schopnost k dílu.

Odvahu začít každý den,

byť by byl šedý noční sen.

Vždyť Ty jsi světlo plné jasu,

Ty dáváš všemu a všem krásu.

A nejen to, Ty dáváš dál,

by se Ti člověk podobal.

Rozum, by pravdu poznával,

srdce, by každý miloval,

slova, co zraňují i hojí,

ta která lžou i pravdu strojí.

Co ale zalhat neumí

a čemu každý rozumí?

Jen hádej, hádej hadači,

co beze slov ti postačí?

Co více poví než slov sled?

Děkuji Pane za pohled.

Za oči, které nezalžou

a upřímně a s pravdou jdou.

Až jednou skončí tato pouť

a nastane tvůj Bože soud,

Ty prohlédneš hned každý klam

a odměnu dáš lidem - nám.

Pak nastane ta vzácná chvíle,

kdy dojdeme - snad - svého cíle

a uvidíme tvoji tvář

a těch tvých očí vlídnou zář.

Pak nebude už zlo a tma,

pomine každá chvíle zlá.

Jen jas tvých očí bude s námi,

už nebudeme nikdy sami.