SLOVA

V posledních dnech tu bylo někdy i trochu "dusno" z přívalu nejrůznějších slov. Ráda bych slovy přispěla trochu jinak - básní, která se jmenuje - jak jinak než:

SLOVA

Znám slova sladká jako med,

která však studí jako led.

Znám slova tvrdá jako skála,

co si však na sílu jen hrála.

Také jsou slůvka velmi tichá,

ve kterých skrytá síla dýchá.

Jsou slova těžká,  která bolí

a přitom rány srdce hojí.

Co slova jsou a čemu slouží?

To, co je skryto - zjevit touží.

Co ještě mohou znamenat?

Masku, jež kryje srdce chlad.

Jsou slova přímá, slova stálá,

ale i slova, co se vzdala -

hledat pravdu a hledat lásku

a vydala tak duši v sázku.

Jsou slova, která pravdu zjeví,

ale i ta, co už nic neví.

Slova snad řeknou, co se stalo,

však znamenají mnohdy málo.

Jen jedno SLOVO slovem bylo -

Boha na člověka proměnilo.

Bylo tu s námi - nepoznáno

a znalo noc a znalo ráno.

Poznalo radost, bolest, smrt...

jak by se smysl nějak zvrt.

Zvrt by se smysl nebýt SLOVA,

co všechno tvoří zase znova.

Co všemu dění smysl dáva

a ani v smrti neprohrává.