Patří jí to...

Barbara přilétla do Boží kanceláře jako střela a přistála přímo u stolu. V jejím případě se nejednalo o metaforu: "vystřelila" ji totiž síla výbuchu.

Byla to teroristka, přesvědčená o svém díle. Právě ukládala nálož pod sedadlo jedné významné osoby, když nešťastná náhoda způsobila výbuch.

V okamžiku, kdy se vzpamatovala, uviděla Pánaboha, který se na ni díval, ale nepoznala ho, protože jí ho nikdo nikdy tak věrně nepopsal.

"Kde to jsem?" zeptala se, jako by se probudila z hlubokého snu. "A kdo jsi ty?"

"Jsem Pán, tvůj Bůh," odpověděl Pánbůh mírně.

Barbara se posaddila.

"Opravdu? vydechla udiveně. "Můj Bože, jak jsi mladý! Vždycky jsem si myslela, že jsi hněvivý a zpupný stařík. Kolikrát jsem chtěla dát tu bombu tobě! Tedy, tobě, jak jsem si tě tehdy představovala, ne jak tě vidím teď. Škoda, že jsem tě neznala dřív. Teď už je asi pozdě."

Barbara vstala a upravila si oděv potrhaný výbuchem. "To je škoda," opakovala si cestou ke dveřím.

"Proč říkáš, 'to je škoda'?"

"Protože musím odejít teď, když jsem tě poznala. Tady zůstat nemůžu - po tom všem, co jsem dělala dole. Když jsi tu ty, musí tu být ráj a já... něco si přece jen pamatuju. Je to tak správné, já tu zůstat nemůžu. Chápu to, chápu. Už radši půjdu."

Rozplakala se.

"Ale... já jsem nevěděla, že..."

Pánbůh ji mlčky pozoroval.

"Dobře, tak já už jdu."

Zamířila ke dveřím, ale potom se otočila.

"Ale jak mám odejít, když jsem tě pooznala? Jak mám na tebe zapomenout?"

Znovu se chystala odejít, ale Pánbůh ji pohybem ruky zastavil.

"Barbaro, co jsi na zemi milovala nejvíc?"

Dívka se otočila a vrátila se o pár kroků zpět.

"Spravedlnost, Pane. Ani tu mi nikdo nedokázal pořádně vysvětlit. Jak vidíš, Pane, všechno jsem dělala špatně, ale spravedlnost jsem milovala! Snad po svém, ale dooopravdy."

Pán  se usmál: "Takže mě hledáš už dlouho: možná po svém, ale doopravdy."

Barbara na něj udiveně pohlédla, ale pak se vrátila a rozesmála se. A smála se a smála.

"Kdo by to byl řekl, že Bůh je takový sympaťák?!"

A smála se a plakala.

A Pánbůh se na ni díval. Jak ten se na ni díval!

. . .

"Četla jsi noviny?" ptá se na balkoně paní Cíla paní Marie odvedle. "Poslouchej: 'Nálož vybuchla v rukou mladé reroristky a na místě ji zabila.'"

"To ji Pánbůh potrestal! Správně. Všichni takoví patří do pekla. Každému, co mu patří!"