Pánbůh se prochází po ráji - právě tak, jako se kdysi procházel po rajské zahradě za podvečerního vánku.
Pod jednou hvězdnou lampou si všimne hloučku světců, kteří o něčem živě diskutují. Přijde blíž a vidí, že je to svatý Josef, svatý Antonín a svatý František.
Vidí rozmrzelou tvář svatého Josefa, který s trpkostí v hlase říká:
"Mrzí mě, že nerovnosti pronikly až do ráje. Ani nevíš, Františku, jak mě to trápí: tobě věnují Otčenáš jen jednou za čas, a to ještě když jim ho dá pater Mikuláš za pokání, zatímco mně přijde pravidelně dvě stě Otčenášů denně, a někdy i jen od jedinného člověka. "
"Nic si z toho nedělej, milý Josefe," chlácholí ho svatý Antonín. "Mně jich pošlou třináct pokaždé, když něco ztratí, a protože toho ztrácejí hodně, dostanu jich nakonec ještě víc než ty."
Kolem právě prochází svatá Rita.
"Nezlobte se, že se do toho pletu," omlouvá se mírným hlasem, "ale jsem z toho ještě zoufalejší než svatý Josef. Nebýt už v ráji, bála bych se o svou pokoru. Posílají mi tolik Otčenášů, že je ani nejde spočítat."
Pánbůh je chvíli poslouchá a pak jde dál, ale po návratu do kanceláře si sedne a něco píše. Nakonec si zavolá andělíčka tajemníka.
"Poslyš, sestup nas zem a řekni mým synům a dcerám, aby alespoň jeden Otčenáš denně poslali také mně. Měl jsem takový dojem, že právě z toho důvodu je to můj Syn naučil."
mrzuté :-)
:-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.