Kam jsem se to dostal?

Do nebe se dostavil velmi sebevědomě vyhlížející mladík.

"Dobrý večer," pozdravil při vstupu do Boží kanceláře.

"Přejete si?" odpověděl Pánbůh, aniž by zvedl pohled od knihy.

"Dobrý večer!" opakuje znovu mladík. "Právě jsem dorazil."

"Aha," přikývne Pánbůh a pohlédne na něho. "A kdo jste?"

"Profesor teologie, tady máte diplom," řekne a položí na stůl dokument.

"A co tím chcete říct?"

"Jak 'co tím chcete říct'? Vím všechno o Bohu."

"Opravdu?" podiví se Pánbůh.

"Takže ty jsi přesně takový jako můj milovaný Syn. On ví všechno. Teď ale k věci! A tohle," vezme do ruky diplom, "dáme mým dětem."

"K věci? No, já..." snaží se mladík znovu získat ztracenou sebejistotu, "jsem přeložil evangelium do jazyka odpovídajícího současné kultuře."

"Opravdu?" táže se znovu Pánbůh. "Pokud vím, bylo už přeloženo do více než tří set jazyků."

"Máte pravdu. Ale to nestačí. Jazyk evangelia je značně zastaralý; ovce dnes nikde neuvidíte, divoké lilie na asfaltu našich silnic nerostou a nebeské ptactvo mezi paneláky neznízdí."

"Ano," posteskne si Pánbůh pro sebe, "za chvíli už nebude ani vzduch."

Mladík zapáleně pokračuje: "Evangelium už prostě neodpovídá součastnému životu. Dnešní kulturní člověk potřebuje jiný jazyk. Je tolik lidských a božských vědních oborů: antropologie, sociologie, filologie, archeologie, eklesiologie... Číst po tom všem evangelium je jako vrátit se k pohádkám, co nám četli jako dětem v mateřské školce."

"Dětem? Vy jste řekl 'dětem'?" poznamená polohlasně Pánbůh. "Zvláštní - ráj je právě pro děti."

"Promiňte, říkal jste něco?"

"Ano: mluvte k věci!"

"Takže," opáčí mladík, "tady jsou stříbrné a zlaté medaile z mezinárodních konferencí."

"Ale to budou mít děti radost!" zvolá znovu Pánbůh, posbírá medaile a podá je andělíčku tajemníkovi. "To všechno je tu zcela zbytečné."

Profesor neví jak dál.

"Já," vrací se zoufale ke své kvalifikaci. "jsem také intenzivně publikoval. Opravdu s velkým úspěchem. Nechci se chlubit, ale pokaždé jsem toho věděl víc než ostatní, radil jsem i několika méně vzdělaným biskupům. Pane, je vůbec vhodné, aby jich bylo tolik? Kdybych žil déle..."

"K věci, mladíku, k věci!" pozvedne Pánbůh hlas.

"K věci? Pane, o čem mám tedy mluvit?" (Možná by si měl znovu přečíst, co stojí v evangeliu podle Matouše (25,31-46).

"Řekněte mi, kdo vás sem poslal."

"Můj anděl strážný, Pane!"

"Chudáčci malí! Tak často se pohybují mezi lidmi, že už nedokážou rozlišit dobro od zla. Menico!!!"

Menico vlétne dovnitř, následován oblakem černého dýmu.

"Menico, doprovoď pána 'o patro níž'."

Ještě za raráškem zavolá: "A dej mu znovu přečíst to infantilní evangelium ve kterém stojí:

'Jestliže nebudete jako děti, nevejdete do nebeského království.'"