PÍSEŇ O BEZMOCI

...pro ty, které něco trápí...

PÍSEŇ O BEZMOCI

O moci bezmoci, chci zpívat ve dne i v noci.

O moci bezmoci, jež volá po pomoci.

O moci bezmoci, jenž nic není.

O moci bezmoci, jenž vše změní.

Proč chcem být velicí a ne jen poutníci?

Proč chcem být sytí a ne hladovějící?

Proč si chcem vystačit a zrání potlačit?

PROČ?

Hledání, tápání a naše váhání.

Volání, stýskání, bolestné zpívání.

Boha přivolá, lásku zavolá a zlo zdolá.

Snad pořád dokola, snad stále znova.

Jdeme a padáme, na Boha voláme.

Jdeme a padáme a lásku hledáme.

Jdeme i stojíme, zítřka se bojíme.

Jdeme i stojíme, důvěru volíme.

Snad ještě věříme, snad ještě tvoříme.

Snad ještě žijeme, snad ještě jsme.

Snad jednou dojdeme, snad život přijmeme.

Snad láska zachrání v úzkostném volání.

SNAD