A nikdo je nechtěl...

A nikdo je nechtěl...

Posílají je od dveří ke dveřím, jsou unavení a hladoví, touží po odpočinku.

Nemají kde ulehnout -  cizí město. Všude je plno lidí, každý se snaží vydělat a sehnat co nejvíc, všude plno lidí... Oni zůstali venku.

Lidé bez střechy nad hlavou lidé bez přijetí, lhostejné míjení. Hlavu otočit na druhou stranu, jen aby ode mne náhodou něco nechtěli. Co je mi po nich, mám svých starostí dost. Těším se domů, chci mít klid.

Kdo? Kde? Kdy?

V Brně 26. prosince se sešla skupinka převážně mladých lidí. Doma mohli v klidu slavit Vánoce, koukat na telku, jíst cukroví nebo jít s kamarády do kina... Nešli. Rozhodli se ten den pomoci s přípravou vánočního oběda  pro ty, kteří nemají svoje DOMA. A mnozí nejen ten jeden den. Přípravy, organizace, ale především zájem o jedny z nejchudších - tomu věnují členové komunity San Egidio svůj volný čas.

Povídájí si s lidmi na ulici o životě, o tom, že bylo někdy někde doma. Že oni mají svoje potřeby, přání, touhy, život. Zbylo toho málo. Nepatří mezi "slušné lidi", co shání kapra, stromeček a dárky. Patří vůbec někam? Nemají vybrané chování, ulice mnohé odnaučí. Lidé z komunity San Egidio i všímají i jich. Nejen na Štěpána v Brně.

Kdo? Kde? Kdy?

Josefa s Marií v Betlémě při sčítání lidu už nepotkáme.

Poznali bychom je vůbec?

Cokoli jste učinili jednomu z nejposlednějších, ...