Hledání cesty

MÓDA ….. KRÁSA .…. BŮH ..... A JÁ

5. 1. 2012 8:13
Rubrika: Střípky

Jak to jde dohromady?

První, co si vybavím, když je řeč o módě, jsou předváděcí mola, superštíhlé manekýnky a modely, které se nedají nosit. Tohle mi ale nic neříká. Jsem obyčejná ženská s obyčejným životem a běžnými starostmi. Takže nic?  To přece taky ne. Jako žena se chci líbit – sobě i jiným. Ale začnu trochu oklikou.

 Jsem žena, Bohem stvořená a Bohem milovaná. Každé Boží stvoření je krásné. Nebo že bych zrovna já byla výjimka? To sotva. Tedy můžu a mám přijmout Boží pohled na sebe i  každou z nás. Žena je v Božích očích krásná a milovaná. Pochybuji o tom? Copak můžu pochybovat o tom, co říká Bůh?

 Proč tedy leckdy svoji krásu a hodnotu nevidím? My ženy často hledáme svoji podobu, hodnotu a krásu v očích mužů – otců, bratrů, kamarádů, přátel, manželů… A často jsme zraněné jejich pohledem a soudem. Ale muž není „soudcem Božího díla“. I on je zraněný hříchem a jeho pohled se leckdy podobá pokřivenému zrcadlu, které známe třeba z petřínské rozhledny. Chvíli se vidím jako trpaslík, potom jako hubeňour, někde široká, někde vysoká… A přitom já jsem stále stejná! Nenechme se mást a zraňovat pokřivenými pohledy. Postavme se před Boha, ten nám ukáže naši pravou hodnotu a krásu.

 Neboť král zatouží po tvé kráse;  je to  tvůj pán a jemu se klaněj. 

Žalm 45,12

 Bůh touží po mé kráse, protože ji vidí, i když je skrytá a nepoznaná. Když přijmu Boží pohled, vidím se taková jaká jsem – i to, co mohu být. Moje krása ovšem vychází z nitra – dobroty, laskavosti, něhy, vlídnosti… Zračí se v mých očích i v mé tváři, v mém úsměvu i gestech. Svoji vnitřní krásu rozvíjím modlitbou a hledáním Boha.

 I tělo je krásný dar, o který pečuji, aby bylo zdravé a krásné. Ovšem ne křiklavou krásou reklam a celebrit. Nejsem přece jen „věšák na šaty“. Jsem to já. Vím, kdo jsem já? Vím, co mi sluší? Jaké barvy, jaké střihy, co je dobré skrýt a co naopak zdůraznit? Vím, jaký jsem typ, v čem se cítím dobře a co mi opravdu „nesedí“? Líbí se mi řecký výraz kalokagathia – soulad duše a těla. To mne inspiruje, abych byla pravdivá a dobrá uvnitř i navenek.

 Něco krásného a originálního vložil Bůh do každého člověka. Jde o to, objevit to! Dejme tomu život! Třeba podobně jako Maria, která řekla:

 „Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu mém spasiteli,

že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení.

Hle od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,

že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný.“

Lk 1, 46-49

 Pokora a vědomí nedostatečnosti ji spojuje s Boží mocí a dělá v životě divy. Já, se chci líbit, chci se v oblečení, dobře cítit a žít v souladu s Božím pohledem. Chce to změnu! Nemám co na sebe - zná asi většina z nás.

 Někdy stačí probrat šatník a zkombinovat to, co nás nikdy nenapadlo dát dohromady. Já mám moc ráda šály a šátky. Někdy udělají ze zcela nudného svetru či kabátku pravé divy. Z nudných triček se dá za pomoci barviček na textil udělat krásný originální kousek. Je inspirativní podívat se, co je moderní, co se nosí, co je in. Nechat se poučit, vybrat si to, co mi sluší.  Dnes není móda diktátem, ale vždy nabízí několik různých stylů a módních trendů. Každé z nás sluší sluší a dělá radost něco jiného. Někdy je třeba něco přikoupit, oživit. Obchodů a obchůdků je víc než dost. Často se dají i v obyčejných sekáčích najít zajímavé kousky. Mají jedinečnou výhodu. Nikdy nejsou vidět na někom jiném.

 A pak se ptám sama sebe:  „Chci, aby moje okolí vidělo přicházet krásné šaty, vlasy, nový model?“ Nebo aby se lidé kolem mne setkali s milou, dobrou, krásnou a laskavou ženou? Aby viděli kamarádku, přítelkyni, mámu stejně rádi, když jde ve slušivém modelu, ale i v triku a špinavých kalhotách při úklidu nebo na brigádě?  Jako všechno, móda může být dobrý rádce, pomocník, ale i zlý pán, když se jí nechám ovládnout příliš.

Zobrazeno 2329×

Komentáře

Meruňka

Některé vaše myšlenky se podobají Úchvatné od Johna Eldredga...

kacarovi3

Ivo,je to někdy nespravedlivé,že vnitřní krása a touha po dobru,po lásce je nepostřehnutelná.Má sestra ted slavila 50 let.Je ti dost podobná a je už dlouho sama.Všichni muži mají oči jen pro eroticky přitažlivé ženy.I já tím trpím.Když u nich objevím i krásu duše,jsem rád.Tento pohled mají i muži ve tvém okolí-jsi zkrátka pro ně neviditelná.Oni tě vidí jen tehdy,když něco potřebují a ví,že jsi v tom dobrá.Já znám tvé touhy a sny ale svět nezměníme.Boha můžeme poznávat podle jeho konání,proč ne i ostatní lidi?Modlíme se k Bohu o toho správného partnera-podle jeho výběru.Jak ho ale rozpoznáme?Co když se jednou za život osmělí a přijde k nám a my ho neuslyšíme-bude nám v něčem překážet,nebude podle našich představ a pošleme ho někam!Někdy nepochopíme důležitost dané chvíle.Tak toho se já bojím.Když je člověk mladý a zdravý,jen mávne rukou a řekne si"Přijdou další"Potom zle skončí.Rozvede se,má k padesáti a najednou zjistí,že je jaksi navíc,že muže nepřitahuje.Je to šaty?Ví,že má v srdci nesmírné bohatství,že ví,jak vycházet s mužem.Dokáže vytvářet pro muže krásné chvíle,rozumět jim a oni cítí pouze kamarádství.Stále vyhlíží tu eroticky přitažlivou a jsou slepí,nevidí,že jim stojíš po boku.Pavel.

Jana Bezděková

mi tak přijde, že právě stále znovu musíme hledat odvahu k tomu, abychom byly samy sebou a ne jen věšákem na hadry... Mi v tom hodně pomohla hodně "Žena, kněžství srdce" - ovšem bohužel ne český překlad, který mi přijde příšerný...

růžetrnitá

Jsem ráda, že moje myšlenky někoho osovily. Hledání sebe sama je cesta s Bohem a možná se v některých bodech potkávám i s jinými autorkami - což je vlastně pozitivní, a známkou, že nás vede Bůh.

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková