Hledání cesty

Radost z Vánoc

9. 11. 2012 7:54
Rubrika: Nezařazené

Souhlasím s autorkou článku Hrůza z Vánoc, že nemám ráda přeplněné obchody s vánoční výzdobu a koledami už od listopadu, i s tím, že největší dar je Ježíšovo narození. Jak jinak. Ale když prožívám něco negativního, často si vzpomenu na Ježíše, jeho rodiče a jeho život. 

Maria si jistě narození svého dítěte představovala jinak - tedy já bych určitě nechtěla porodit své dítě v chlévě. Ale pokud víme, nestěžovala si, brala od Hospodina dobré i zlé a že toho zlého a těžkého bylo! A když se podívám zpět do dějin křesťanství, většinou se jim okolní svět nepřizpůsoboval. Různá pronásledování, mučednictví (kolik jen našich českých a moravských světců zemřelo násilně), chudoba atd. 

My dnes žijeme v bohaté zemi, máme dostatek, mnozí dokonce nadbytek a s tím souvisí i rozvíjející e obchod a reklama - vždyť co jiného jsou vyzdobené výklady a koledy hrané všude možně i nemožně. A snad tím, že jsem v životě často prožívala těžké vztahy, nedostatek všeho druhu, naučila jsem se dívat na věci kolem trochu jinak.

I když mne okolí nutí dělat věci tak či onak, v srdci mám svobodu se na to zlobit, nebo přijmout jako podobenství s Ježíšovým životem. Stále se učím od něj, a přemýšlím, jak se choval on. Snažím se s ním spojit, hledám a nacházím. Ono už to tak s námi lidmi bývá, že chceme to, co nemáme a je těžké přijmout to, co máme. 

A tak se raduji, že máme kde bydlet a co jíst, že mám s kým slavit Vánoce. Snažím se dělat radost a přijímám, když někdo udělá radost mně. A do města moc nechodím nebo myslím na Boha a jdu s ním. Taky prožívám radost z toho, že nemusím mít všechno, za čím se honí lidé kolem mne, třeba i proto, že na to nemám. 

"Štěstí prý je vedlejší produkt toho, když usilujeme o štěstí jiných", řekl někdo moudrý. A tak se snažím být šťastná.

 

Zobrazeno 970×

Komentáře

organo

Ono to může vypadat, že máme trochu jak se říká "roupy". Máme s kým bydlet, s kým slavit atd. a cosi se nám stejně nezdá.
Já si rodinných a přátelských vztahů vážím, vážím si zázemí, které mám. Ale když je člověk v práci stále obklopen spoustou lidí, musí s nmimi pořád komunikovat, slouží poátky jako svátky, tak prostě zatouží "vypadnout". Alespoň na chvíli. U mně je to asi také dané tím, že o Vánocích sloužím - když ne přímo na Štědrý den, tak na Boží hod a na Štěpána mě služba nemine. Štědrý večer - nebo spíš noc a další sváteční dny (pokud nejsem v práci) projezdím po farnostech, takže klid veškerý žádný a odtud asi ta touha zmizet někam do samoty...

růžetrnitá

Chápu, čeho je moc, toho je někdy příliš a čas od času zmizet je asi v takové situaci nutností, aby člověk mohl dále "fungovat".

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková