Vzpomínám si na příběh, který mi uvízl v hlavě, i když z mojí hlavy není. Četla jsem ho a nevím už kde: Jednoho dne vzal Bůh lidem schopnost mluvit. Snad proto, že jej zlobilo, že stále mluví o tom co by, kdyby, snad příliš slibovli a málo dělali,…
Barbara přilétla do Boží kanceláře jako střela a přistála přímo u stolu. V jejím případě se nejednalo o metaforu: "vystřelila" ji totiž síla výbuchu. Byla to teroristka, přesvědčená o svém díle. Právě ukládala nálož pod sedadlo jedné významné osoby,…
Andělíček tajemník přinesl na Boží stůl, stejně jako každý den, poštu. Popravdě řečeno, je to pošta dost jednotvárná: "Pane, vyslyš nás!" "Pane, uslyš nás!" "Pane, nezapomínej na nás!" "Pane, pamatuj na nás!" "Pane, učiň to a to!" "Pane, dej, ať..."…
Včera jsem se bavila s jedním klučinou o pohádkové babičce. Říkal, že taková pohádková babička či dědeček si můžou ten kousek chleba vyčarovat, když jsou přece kouzelní. Má to svoji logiku. Jenže já na to, že tady nejde o to, že by si chleba nemohli…
Pánbůh se prochází po ráji - právě tak, jako se kdysi procházel po rajské zahradě za podvečerního vánku. Pod jednou hvězdnou lampou si všimne hloučku světců, kteří o něčem živě diskutují. Přijde blíž a vidí, že je to svatý Josef, svatý Antonín a…