Hledání cesty

Pohádka-nepohádka o dvou bratřích

8. 3. 2015 7:11
Rubrika: Nezařazené

V jedné zemi, v jednom městě, žili byli dva bratři. Jan měl tři dcery a Josef tři syny. Oba již ledacos prožili a tak věděli, že svět je krásné místo k životu, plné zajímavých věcí a lidí, ale že svět je také často místo nebezpečné, jsou lidé dobří i zlí a ne všechno co se tváří na první pohled být krásné, taky krásné je.

A jak už to bývá, každý z bratří se rozhodl vychovávat a chránit svoje děti jinak.

Jan byl bohatý makléř a měl své dcery nejraději stále doma. Chodily do školy, psaly úkoly, pomáhaly rodičům kde se dalo, v domku i na zahradě, měly spoustu povinností, a by "nemyslely na hlouposti" a za odměnu dostávaly krásné a drahé dárky, které však mohly mít jenom doma. Měly chůvy, protože rodiče museli hodně pracovat, aby se měli dobře, mohli svšichni společně jezdit na dovolené do cizích krajin, v zimě na hory a na Vánoce a narozeniny si nadělovat krásné a drahé dárky. Na prázdniny jezdily sestry jen s rodiči nebo k osvědčeným tetám a strýčkům, když rodiče museli do práce, kde měly také dobrou ochranu před zlým světem. A tak dcery rostly k radosti rodičů, ne však šťastně. Záviděly svým spolužačkám, které chodily na diskotéky a do kina, měly spoustu kamarádek i kamarádů a zažívaly s nimi spoustu dobrodružství. Spolužačky záviděly zase jim luxusní oblečení, luxusní dovolené s rodiči i drahé dárky.

Nejstarší Jana jakmile dokončila výběrovou školu s vysokou prestiží, kterou jí vybrali rodiče, našla si práci ve vzdáleném městě a i přes protesty úzkostlivého otce se odstěhovala. Začala nový život a k rodičům jezdila zřídka. Postupně se naučila vycházet s lidmi, i když při tom zažila nejedno zklamání, po dlouhém hledání našla hodného manžela, který se však jejím rodičům nelíbil, protože byl zcela jiný, než oni vždy chtěli. Tak se sním odstěhovala daleko a k rodičům se téměř nevracela.

Prostřední Jitka vystudovala soukromou školu pro bohaté dívky,práci si našla poblíž rodného domu, vdala se, ale byla stále nešťastná, protože nikdo jí neposkytoval takovou ochranu, péči a bohatství jako její rodiče. Byla zlá na svého manžela i děti, střídala jednu práci za druhou a nikde nebyla spokojená. Kdykoli rodicče navštívila tak jim jejich péči vyčítala.

Nejmladší z dcer Julinka byla velmi bojácná, viděla, jak se rodiče trápí pro její dvě starší sestry a tak jim to chtěla vynahradit. Zůstala doma, stále otce poslouchala nikam nechodila, ani práci si nenašla, pomáhala rodičům a byla stále s nimi. Šťastná však nebyla. Měla pocit, že její život je prázdný a smutný - však také byl. Rodiče jí stále vyprávěli o nevděčnosti jejích sester, že oni to všechno mysleli dobře a takového vděku se jim dostalo.

Josef měl tři syny a také věděl o nebezpečí světa, ale zkusil to jinak. Nežili v takovém blahobytu jako jeho starší  bratr, ale měl na své syny vždy dostatek času, aby si s nimi hrál, chodil na hokej, na fotbal i na automobilové závody. Při tom se vždy oklikou dozvěděl, co jeho synové prožívají, co je zajímá a baví, jaké mají kamarády a co se jim honí hlavou. Málokdy jim něco zakázal, ale vysvětloval jim, jaký jejich rozhodnutí může mít důsledek, vyprávěl o svých chybách a o tom, kdy šlápl vedle a co ho to potom stálo trápení.

Jeho synové nebyli žádní andílkové, ale pořádně temperamentní kluci. Zkoušeli to či ono, diskotéky i všelijaké sporty, chodili do hospod i na diskotéky a ne vždy bez problémů našli cestu domů. Otec jim nic nevyčítal, věděl, že jako mladý byl stejný. Na druhou stranu jim ani nic neodpouštěl. Svoje povinnosti si museli plnit a když jednou ve velmi veselé náladě rozbili výlohu obchodu, museli jít na brigádu a vše do korunky zaplatit. Učil je, že svět jim nic nedá zadarmo a že když něco chtějí, musí tomu věnovat mnoho úsilí, aby toho dosáhli.

Nejstarší Václav se odstěhoval do jiné země, našel si zajímavou a náročnou práci v jedné počítačové firmě, postupně se dostal až na do vývojového týmu a protože byl vždy pečlivý a svoji práci dělal opravdu rád a s nadšením, poměrně dost zbohatnul. Našel si krásnou a milou ženu, kterou velmi miloval a narodily se jim děti. Ke svým rodičům se rád a často vracel, protože věděl, že mu dali to nejlepší co uměli.

Druhý syn Vojta měl rád dobrodružství, stal se automobilovým závodníkem, rád se účastnil bujarých večírků a oslav, kde nechyběl alkohol, cigarety, veselé a přítulné dívky, vyzkoušel i drogy. Jednou se však při důležitém závodu ošklivě naboural, jen tak tak že přežil. Kamarádům ze závodů se do nemocnice nějak nechtělo, ale otec s matkou přijeli hned, jak se o té nešťastné události dozvěděli. Chtěli svého syna obejmout, ale pro množství obvazů a přístrojů, které hlídaly jeho život, to nešlo. Tak jej alespoň drželi za jednu ruku, která vykukovala z obvazů a povídali mu, jak jej mají rádi, co je nového doma a jak jim chybí. Po mnoha měsících léčení se prostřední syn jakž takž uzdravil a rodiče si jej vzali domů a poskytli mu veškerou péči a lásku. Syn si uvědomil, jak moc jej mají rádi a že i on je má doopravdy rád a vděčí jim za mnoho. Nechtěl už zklamat ani je, ani sám sebe. Stal se opravářem tolik milovaných aut a na závody se chodil už jen dívat. Na jednom z nich potkal dívku, kterou se naučil mít doopravdy rád a vážit si jí i přes to, že nebyla dokonalá. Věděl že i on má svoje chyby a přesto jej rodiče stále milují.

Nejmladší syn Vít byl umělec a taky pěkné kvítko. Hrál překrásně na housle, všude byl vítaný, lidé rádi poslouchali jeho hudbu, protože v ní byla veliká radost, nadšení a úžasnost světa, ale i smutek, bolest a pláč. Jednou jeho hudba připomnala bouřlivé vody moře, jindy žhnoucí slunce nebo tiché šumění lesa, jemnost vánku nebo půvab rozkvetlých květin. Se svou hudbou cestoval po celém světě a rozdával lidem radost. Často také vyprávěl o lásce svých rodičů a jak moc je má rád. Z každého turné jim telefonoval a posílal krásné pohlednice a domů se vždy rád vracel.

A nezazvonil zvonec a pohádky není konec. Protože život nikdy nekončí a každý ze synů a dcer dvou bratří měl svoje děti a každý se je snažil vychovávat jak uměl i neuměl, protože život je jako řeka, která začíná malým pramínkem vysoko v horách, ale jak teče dolů, přibírá další a další prameny, teče skalami i rovinou, kolem chudých vesnic i bohatých měst a je stále hlubší a mohutnější až nakonec své  koryto rozšíří tak, že splyne s mořem a v tom moři se snad jednou všichni potkají.

 

 

Zobrazeno 879×

Komentáře

margotka1

Zajímavé...

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková