Kouzelná babička

Včera jsem se bavila s jedním klučinou o pohádkové babičce.

Říkal, že taková pohádková babička či dědeček si můžou ten kousek chleba vyčarovat, když jsou přece kouzelní. Má to svoji logiku.

Jenže já na to, že tady nejde o to, že by si chleba nemohli vykouzlit. Je to zkouška pro toho hloupého Honzu nebo prince nebo poutníka, jestli jsou ochotní rozdělit se i o to maličko, které mají a mít sami hlad.

Ten, kdo se dokáže zříct toho, co mu patří ve prospěch někoho, kdo je na tom ještě hůř, ten pak zažije "kouzelnou pomoc".

A já bych řekla, že nejen v pohádce!
Že by si autoři pohádek brali vzor pro kouzelné babičky a dědečky z nebeského Otce?